Povinnost a utrpení
Souboj nemohoucího s chromým:
Při sobotním dopoledni se utkali dva nejhorší týmy III. třídy teplického přeboru, a sice jako hostitel poslední Novosedlice, toho času bez bodu, a jako host předposlední Bořislav. Opět jsme nastoupili v okleštěné sestavě. Začátek patřil nám, po vynikající průnikové přihrávce se prosadil perfektním obloučkem Venca Kinzl. Následoval sled několika hostujících výpadů, nejprve své akce zadrbal na konci Štěpán. Korunu tomu nasadil náš „kopitán“ Ondra, který se dvakrát řítil na domácího strážce svatyně, snažil se napodobit Vencu, ale oba pokusy o lob skončili všude, jen ne v síti. Domácí se osmělili a po několika varováních skutečně po krásné křídelní akci udeřili. Poločas byl tedy 1:1. Začátkem druhého poločasu opět udeřil Venca pohlednou individuální akcí. Klid na naše kopačky přinesl Michal Hisem, který sám osamocený proměnil skvostný centr Honzy Leliče. To, co však předvedl domácí bek Dalibor Krunt nebralo konce, na půli si vzal míč, prokličkoval snad přes celý náš tým a pohodlně snížil na 2:3. Nakonec musím pochválit sudí, která neváhala vyloučit domácího hráče, za urážky a správně odpískanou penaltu, kterou jsme původně nemysleli, že byla odpískána správně. Nicméně brankář skutečně Štěpána fauloval, byť míč před ním ukopl poslední bránící hráč. Michal Hisem jí v duchu fair play neproměnil, za to mu patří samozřejmě dík, ale příště jí proměň.
Sestava: Michal Tichý - Martin Grund, Zdeněk Plotz, Ondřej Hovorka, Míra Hisem (Tomáš Patera), Martin Naštický, Luděk Naštický, Michal Hisem, Štěpán (84. Vilda Kinzl), Venca, Honza Lelič
Ostuda v derby:
Ve slunečné sobotní dopoledne nás čekalo lokální derby se Rtyní. Rtyně v zimní přestávce posílila o 5 kluků z 1. FC Dubí a je to znát, ze tří jarních zápasů inkasovali pouhé 2 branky a vsítili celkem 16 branek. Zato domácí se opravdu předvedli. Nastoupili jsme v desíti lidech.
Není třeba zde zhodnocovat zápas, protože výsledek 0:11 naprosto odpovídal předvedené hře a můžeme děkovat „dřevákům“ jako Fanda Müller, že výsledek nebyl ještě horší.
Sestava: Michal Tichý - Martin Grund, Zdeněk Plotz, Ondřej Hovorka, Martin Naštický, Vilda Kinzl, Luděk Naštický, Venca Kinzl, Karas, Štěpán
Na výsledku má vinu každý jeden člen týmu, ať už je to Michal, který laxně pustil několik zbytečných gólů (upřímně se mu nedivím, protože takových nájezdů, kolik měli rtynští, aby člověk pohleděl při jiných dominantních zápasů) nebo Zdeněk, který zbytečně pomalou rozehrávkou zapříčinil pár gólů či šancí soupeře. Stejně tak krajní obránci jako Martin, který radši přesprintuje celý hřiště, aby na konci neměl sílu na centr, protože absolvuje minimálně 3 souboje a jeho chybou je vyoutovaná půlka týmu, která se ho snaží podpořit nebo druhý Martin, který alibisticky nahraje je zpět, čímž dostává ale obranu pod tlak. Pro celou zálohu platí jen jedno, alibisticky solujeme. Radši přijít o balon sám, než přihrát někomu, protože v tomhle týmu si nikdo nedůvěřuje. Nakonec v útoku Štěpán udělal největší hloupost, že s antibiotikama nastoupí do zápasu, kde týmu vůbec nepomůže, protože fyzicky nezvládl jít ani na 30%. Na druhou stranu řeknu, že každý jeden z nás je skutečně dobrým hráčem a kdyby hrál na druhé straně, tak by určitě přiložil ruku k dílu.
Ti, kteří na zápas nedorazí z rozličných důvodů, není třeba komentovat, to jsou sotva poloviční členové týmu, pokud nechají zbytek hrát jen v deseti lidech. A to že jsou právě nemocní, na akci, v práci, atp., na těchto lidech nemůžeme stavět jádro týmu. Proč takovej Vilda nebo Luděk jsou schopní dorazit na každý zápas, a to mají vlastní rodiny, vlastní práci, a kolikrát Luďka potkám i na jiných zápasech.
Chlapci hráli jsme jen o 10 hráčích, tzn., jak kdyby jeden z nás dostal červenou kartu. Ale nikdo v tomto týmu nedůvěřuje tomu druhému, aby mu přihrál pod tlakem, aby si s ním narazil, aby si pošetřil síly, aby mu vypomohl, aby šel důrazně do souboje. Každý si hraje na svém písečku, aby ukázal, že on je ta největší hvězda týmu. Ale měli bychom si všichni uvědomit, že vítězí tým, a ne jednotlivec.
Nejvíce to dopadá na pozápasové atmosféře. Jak je možné, že na domácím zápase je na pozápasovém pivu více rtyňských než bořislavských? Michal nemá rodinu? Štěpán nemá rodinu? Mates nemá práci? Kopitán nemá práci, partnerky? Karas nemá práci? Ano každý z nás se může po zápase převléci a jet domů, ale to nemáte ani blbou hodinku posedět u klobásy a piva? Myslíte, že provoz toho kiosku nic nestojí? Stojí minimálně čas a ochotu Klárky dát Vám to nejlepší možný a komfortní. Jestli to pomůže, ne po každým vyhraným zápase, ale po každým 100% výkonu dostane každý hráč týmu pivo a klobásu gratis. Hodnotit by to měl trenér.
Nakonec je mi snad i líto trenéra, protože toho pro Bořislav udělal mnoho a bez něj by tu ten fotbal už dávno nebyl. Pokud se na to rozhodneme vysrat, tak pojďte dohrát sezonu se ctí. Nemusíme přeci dostávat každý zápas desítku od soupeřů, které jsme před několika sezóny poráželi a klesnout pod úroveň týmu jako Měrunice, a to k ním mám úctu. Postavme se k tomu jako chlapi a začněme bojovat jeden za druhýho a za tým.
